Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie chovu koní na netolicku

V našich zemích již po prvním osidlování Slovany nabyl chov koní značně     na významu a brzy se stal pro ně typickým. Ve středověku u nás byly vyšlechtěny výrazné rázy, které pak po staletí proslavovaly naše chovatelství. Z těch slavných to byli i jihočeští koně husitských jízd, kteří se v podvědomí národa dodnes udržují díky Alšovým kresbám. Právě jeho pojetí se pro náš národ stalo symbolem národního uvědomění a hrdosti na naše slavné historické tradice. (DUŠEK, 1992)

         Podle PETRÁŠKOVÉ (2008) svědčí o starobylosti osídlení Netolic množství pohřebišť v okolí, pocházejících ještě z doby bronzové. Slované se na netolicku usadili již v 8. století, kmen obyvatel Netolic je uváděn mezi vůbec prvními na území Čech. Díky poloze na křižovatce obchodních cest bylo město významným obchodním centrem. Významnou roli v hospodářském životě hrály již od středověku netolické trhy. Na každotýdenních trzích se obchodovalo hlavně s koňmi a dobytkem. Například ještě před druhou světovou válkou zde bývalo najednou až 3000 kusů koní a dobytka.

            Podle ŠILHY (2003) není netolický kůň pouze názvem trhovým. K utváření rázu teplokrevného i chladnokrevného netolického koně výrazně přispěli soumaři Zlaté a Solné stezky, jejichž formanské vozy táhly noričtí hřebci. 

            DUŠEK (1992) připomíná, že netoličtí koně měli větší podíl krve koní západního typu. Krev norických koní byla importována solnou vltavskou stezkou. Formanské alpské vozy ze Solnohradu byly taženy hřebci a formani si rádi přivydělali za ,,skočné“ jejich hřebců, kterými připouštěli klisny jihočeských zemanů.

            V roce 1719 se Netolice dostávají pod vládu Swarzenbergů, kteří zde působili více než dvě století a za nichž město zažilo novodobý hospodářský rozkvět. I když byl při první pozemkové reformě v roce 1921 schwarnzenberský netolický velkostatek zestátněn, modernizace se nezastavila a Netolice nadále zůstaly významným obchodním centrem (LUNIACZEK, 2010).

Rod Schwarzenbergů do svých hřebčínů dovážel koně na podkladě španělské krve. V té době hřebčíny šlechty patřily mezi elitní kmenové chovy koní v Čechách. Koncentrace různých plemen v panských chovech ovlivnila zemský chov v různém rozsahu, který se pak promítl na vzniku krajových rázů (DUŠEK, 1992).

            Na Novém Dvoře byl chov koní provozován od roku 1924. Ovšem historie chovu je daleko starší, neboť první zmínka o chovu koní v Petrově Dvoře a na Kratochvíli jsou již z roku 1614 (HLÁSEK, 1991).

            Podle VOLFA (1972) během první světové války byli pro vojenskou potřebu odebíráni všichni schopní koně včetně klisen. Poškozen byl zejména chov teplokrevníků, kteří byli ve vojsku oblíbeni pro svoji odolnost vůči útrapám. Chov koní v té době utrpěl nesmírné ztráty. Po roce 1918 bylo nutno nejprve rychle doplnit stavy a to jak nákupem ze zemského chovu, tak i ze zahraničí. Zvýšená péče se v poválečné době věnovala klisnám. Klisny vybrané na místních svodech byly zapsány do zemských plemenných knih. Tyto klisny měly být v případě války osvobozeny od vojenské povinnosti. Ve druhé světové válce utrpěl chov koní v Čechách menší ztráty než na Moravě a na Slovensku. Klisny zapsané v plemenných knihách se podařilo z největší části zachránit, nebylo však možno zabránit roztříštěnosti chovu. Po roce 1945 bylo proto třeba roztřídit koně a založit novou evidenci. V určité oblasti byly soustředěny vhodné klisny, kterým byl přidělen vybraný hřebec.

 

(c) Veronika Adamcová, angriffy@seznam.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA